Archiv výstav

KAREL BALCAR
T2
20. 10.—4. 12. 2011

Není jednoduché vysvětlit, jak se na prahu 21. století mohl objevit tak vynikající příklad barokního temnosvitu – tenebrismu, nebo také podle genia italské barokní malby Michelangela Merisiho da Caravaggio (1573–1610) „caravaggismu“, a působit přitom zcela aktuálně. Ponecháme-li zatím stranou mystickou spekulaci, že se v osobě Karla Balcara lidsky i umělecky po čtyřech stech letech na scénu umění vrátil sám Caravaggio, musíme odpověď hledat v aktuální potřebě určitého spektra dnešního duchovního života navázat spojení s minulostí, často ztracenou vlivem překotného běhu současné konzumní civilizace. Nebo se také tázat, nemá-li počátek 17. století něco společného s počátkem století jedenadvacátého.

Virtuózní malba Karla Balcara nejen svou výtvarnou suverenitou, ale i myšlenkovou náplní – často sarkasticky polemickou, jako každé promyšlené a tedy i přesvědčivé umělecké dílo, rozhodně překračuje hranice pouhých estetických úvah. Připočtěme k tomu ještě neobyčejně silný pocit, že Balcarova tvorba zpětně ozřejmuje některé kvality díla Caravaggiova, jako kdybychom v motivacích barokního mistra právě pomocí Balcarových obrazů objevovaly některé jejich zvláštní stránky.

Malby Karla Balcara obsáhnou poměrně značnou šíři námětů. Je jim kromě precizní stylové jednoty patrně společné spojení drsného verismu se vždy tak trochu záhadnou, tajemnou významovou metaforou. Výčet témat začíná někdy až krutě otevřenou manifestací erotických praktik a obsesí, pokračuje sadomasochistickým naturalismem, vystavujícím tělo krutým zkouškám a končí v poetických příměrech o povaze lidského i přírodního bytí. Je to malba, která je doma jak v intimitách lidské anatomie, tak i v poetice křehkých květů, v extrémním tenebrismu i v jemné světelnosti barevných polotónů.

Vedle fascinujícího, nicméně otázky vzbuzujícího akademického historismu si ovšem uvědomujeme, že Balcarovy malby mají třeba mnoho společného i s ryze současnými netradičními výtvarnými projevy. Jako nejvýraznější příklad můžeme uvést analogie s body-artem, kde se různé praktiky manipulace s vlastním tělem stávají materiálem umělecké akce. Je to patrné třeba na Balcarově obraze, kde je zaostřena pozornost na techniku tetování, se vší latentní drasticitou zásahu do integrity fyzické existence člověka. Balcar dovede sestoupit až k jakýmsi animálním hlubinám vulgarity a přitom nabídnout vytříbenou intelektuální reflexi lesků i strázní současného lidského bytí. Je to malířský výkon obdivuhodné osobitosti i příležitost k vážnému zamyšlení.
Jan Kříž