PETR NIKL
RADOST
19. 1.—25. 2. 2007
KLAUN I.Jedu potěšit zdravotního klauna,
na lůžku tam sténá, zbarven zeleně.
Jedu rozehnat vlastně svoje trauma,
když mi bylo blbě, tak on těšil mě.
Jenomže nevím, zda to budu umět,
nemám na to nervy, ani rudej nos.
Budu stát u něj a pitomě čumět,
s nápadama v kýblu, bez klobouku, bos.
Jedu potěšit klauna do špitálu,
přesně na to místo, kde on těšil mě,
beru pár masek, buben a píšťalu,
aby nerozeznal, jak mi při tom je.
Když se v tom míchá ta potvora soucit,
těžko se mi říká, jak mám koho rád,
těžko se říká v tu chvíli ten pocit,
jak jsme si ho v duchu řekli tisíckrát.
Jedu potěšit zdravotního klauna,
jeho propriety visí na stěně.
Nebude to žádná patetická sauna,
slibuju mu jako sliboval on mně.
Jenomže nevím, jestli tu hru zvládnu,
přece jenom na to nemám jeho grif,
udělám salto- a na hubu padnu,
položí mě vedle, k oknu jako dřív.
Možná to bude to nejlepší vůbec,
čím bych mu to mohl vlastně oplatit.
Ležet vedle něj a čučet jako blbec,
občas jen tak plácnout nějaký ten vtip.
Petr Nikl
Komentáře
PŘIDAT KOMENTÁŘ