Archiv výstav

ZDENĚK KOLÁŘSKÝ
MEDAILE, MINCE A SOCHAŘSKÉ PRÁCE
8. 9.—8. 10. 2006

Zdeněk Kolářský se poprvé s lipovými listy jako tvárným motivem seznámil v rodném Kostelci nad Orlicí coby žák základní školy v hodinách kreslení. A nebylo to naposledy. Druhé setkání bylo podbarvené nervozitou přijímacích zkoušek na sklářskou školu v Železném Brodě v roce 1947. Právě kresebné zvládnutí motivu lipové větvičky bylo vstupenkou ke studiu, a tím i mezi budoucí novou generaci českých sklářských odborníků. A do třetice byl lipový list jeho společníkem při studiu v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora architekta Karla Štipla.

Možná, že právě tato tři setkání s listem lip, dala vzniknout logu České pojišťovny, tří vzepjatých a navzájem propletených lipových listů.

Poprvé použil Zdeněk Kolářský lipové listy v abstrahovaný květ obtočený ve spirále trikolórou v roce 1964, kdy Státní banka československá vypsala soutěž na lícní i rubovou stranu budoucí tříkorunové mince. Tuto soutěž Zdeněk Kolářský vyhrál. Jeho umělecké dílo kolovalo v oběhu však pouze krátce. V roce 1972 byla tříkoruna stažena a nahrazena dvoukorunou. Dodnes její zlatou repliku nosí autor mince u sebe jako talisman pro štěstí.

„Na jednom z mých návrhů této mince, který se nakonec nerealizoval, byl na rubové straně motiv tří lipových lístků jako stromu. A právě ty jsem později s úpravami použil znovu, jako návrh označení, dnešním jazykem řečeno loga, České státní pojišťovny,“ vzpomíná Zdeněk Kolářský.

Dodnes si vybavuje, jak netrpělivě čekal na ohlasy zaměstnanců i klientů, kteří kolem návrhu procházeli v chodbě budovy ve Spálené a měli možnost k němu vznést jakékoliv připomínky. V první veřejné zkoušce logo uspělo. Kromě mistrného zpracování totiž s sebou neslo ještě něco navíc – vypovídací hodnotu, symbolické národní poselství. A má je dodnes.

„Chtěl jsem, aby logo České pojišťovny svojí vizuální podobou sdělovalo i hlubší poslání a hodnoty České pojišťovny. A tak jsem do něj obrazně i ve skutečnosti vryl záruku, jistotu a životní zabezpečení jedince a celé rodiny, které symbolizuje právě provázanost zmíněných tří listů,“ vysvětluje autor. Čtvercové štítové ohraničení pak vypovídá o grafické i reliéfní stabilitě loga a zároveň je znamením stálé ochrany, kterou Česká pojišťovna poskytuje svým klientům.

Tři lipové listy „mluví“ za Českou pojišťovnu už plných 35 let. Během té doby se s nimi takřka denně setkávají statisíce lidí, kteří oceňují jeho nápaditost, výstižnost, ale také jednoduchost, a tím i snadnou zapamatovatelnost. Logo, ať už černobílé nebo barevné, se objevuje na více než 700 obchodních místech České pojišťovny po celé republice, v pojistných smlouvách, firemních dopisech a veškerých dalších tiskovinách, televizních spotech, na reklamních předmětech, dresech ligových hokejistů, vozech automobilových závodníků a našli bychom určitě další stovky jeho tváří. Navíc se stejně propletenými lipovými listy jsou spojeny dceřiné společnosti České pojišťovny.

Podniková značka, neboli logo, je sice ne právě hmatatelným vlastnictvím firmy, ale o to více ceněným. Logo České pojišťovny se před jedenácti lety zařadilo mezi značky proslulé a stejně proslulou chce zůstat také do budoucna nejen doma, ale i v zahraničí.

Mezi pannou a orlem je místo pro tisíce lidských osudů

„Mám už takový svůj ustálený způsob, jak si rychle a spolehlivě vybavit i ty nejstarší zážitky. Jednoduše zavřu oči a chvíli koukám do své vlastní tmy. Mívá podobu bílého sádrového talíře, který se rychle prolamuje do všelijakých tvarů. To je má soukromá ražba vzpomínek.“

Zdi domku, archiv i dílo v ateliéru v Kostelci nad Orlicí, kde dnes bydlí a hlavně tvoří autor loga České pojišťovny, akademický sochař Zdeněk Kolářský, by mohly vyprávět o nelehkém osudu rodiny chlapce narozeného před pětasedmdesáti lety v době hospodářské krize do rozvětveného rodu místních provazníků.

Výtvarné sklony snad zdědil po svém pradědečkovi z matčiny strany Karlu Brdičkovi, který byl lidovým řezbářem. Zdeněk Kolářský studoval střední školu sklářskou v Železném Brodě a poté sochařství a sklářské techniky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Cesta od sklářského návrháře až k drobným odražkům medailí a mincí z ušlechtilých kovů a bronzovým plastikám či pamětním deskám byla dlouhá a poučná.

„Každý člověk chce od přírody dělat „velké věci“, ale neuvědomuje si, že i miniaturním dílem, v mém případě medailí, může říct mnohem víc, než absurdní nadsochou nebo nadobrazem. Na to člověk i umělec přijde věkem i otázkou „proč“, která je mottem života.“

U mincí a medailí jej vždycky vzrušovaly a dodnes vzrušují složité významové motivy vyjádřené myšlenkovou zkratkou. I na malé ploše mince nebo medaile toho lze vyslovit hodně a za viditelným sdělením schovat i cosi nevyslovitelného. Mince jsou zvláštním kusem „kumštu“ a jejich kotouček je tvarem, který nezná omezení, lze ho naplnit myšlenkou i dějem. Proto právě na nich ztvárnil mnoho významných osobností českých dějin i současnosti z nejrůznějších oborů vědy, hudby, sportu... Mince a medaile se tak staly a stávají nejpřístupnější galerií pro veřejnost.

„Přesnou evidenci svých děl mám a od roku 1976 si dělám pravidelnou inventuru vždy po každých pěti letech práce. Nejvýznamnější místo v mé paměti zaujímá oběžná tříkoruna a odražek zkušební pětikoruny. Dále jsou to zlatý pěti a deseti dukát k výročí úmrtí Karla IV., pětisetkoruna k výročí založení Národního divadla, stokoruna k 100. výročí narození Jana Nerudy.“

Z medailérské tvorby si Zdeněk Kolářský nejvíce váží ražeb s portréty významných osobností, jakými byly Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Josef Mánes, Jan Zrzavý, Jiří Trnka, Josef a Karel Čapkové, Jan Werich, Jaroslav Ježek a v kompletním výčtu by se objevila zvučná jména několika desítek dalších. Vždy se snažil o to, aby netvořil pouhý portrét, ale aby v medaili zobrazil i život a dílo osobnosti a nabídl poselství všem, kteří umějí číst nejen text v opisu medaile.

Vypočítávat obrovské množství témat, která ze současného života i historie za téměř šest desetiletí Zdeněk Kolářský ztvárnil, vyjmenovat dějinné události, které sledoval i osudové zvraty, z nichž záměrně časem vznikly ucelené cykly, nebo série artefaktů zachycující domácí i mezinárodní události, instituce či jubilea všeho druhu a vtěsnávat je do tohoto textu, by bylo marné.

Akademický sochař Zdeněk Kolářský je autorem volných figurálních plastik, portrétů, reliéfů, návrhů k raženým i litým medailím a mincím, mincovním ražbám, plaketám, nebo jejich modelům, i tvůrcem nejrůznějších označení na architektuře i firemních značek, mezi nimi i firemní značky, tedy loga České pojišťovny. Je podepsán pod díly pro interiér i fasádu staveb, stejně jako do přírodního terénu. Tento obrovský výkon by nebyl možný bez všestranného výtvarného nadání Zdeňka Kolářského a zejména jeho náruživého zaujetí pro dílo a jeho prospěch.

O Zdeňku Kolářském je všeobecně známo, že je člověkem nesmírně pracovitým. Pracuje na dalších návrzích pro Českou pojišťovnu, s níž jej pojí přátelská porozumění i dílo, které má trvalý smysl.

Kromě toho v Městském muzeu v Lanškrouně rozšiřuje svoji nedávno otevřenou stálou expozici mincí, medailí a reliéfních prací pro architekturu. Je zdejším čestným občanem a za přispění sponzorů, včetně České pojišťovny, zde vybudoval jakousi

pomyslnou pyramidu, v níž jsou a budou jeho díla komukoliv přístupná, ale zároveň v bezpečí obyvatel, pracovníků a vedení muzea i města.

Přestože letos oslavil Zdeněk Kolářský své 75. narozeniny, rádius jeho pracovních aktivit se nezmenšil, ba právě naopak. U příležitosti svého významného životního jubilea chce Pražanům a návštěvníkům našeho hlavního města představit alespoň nepatrný zlomek své současné i dřívější tvorby spjaté nejen s Českou pojišťovnou, ale i Prahou a její kulturností.