Archiv výstav

KATEŘINA ADAMOVÁ
KRESBY
30. 4.—21. 6. 2009

„…Jedná se výlučně o kresby velkého formátu, pastelkami na papír, většinou však na plátno.
V letech 2000–2004 z vnějšího světa vybírám konkrétní věci, využívám jejich tvary jako významové zkratky pro odhalení svého strachu z lidské konečnosti.
Moje diplomová práce z roku 2005 je spíš studií minulých okamžiků, které ani lidská mysl ani žádné jiné medium nejsou schopny reprodukovat v takové podobě, v jaké se skutečně staly, a tak se život každého člověka mění ve vzpomínku na sebe sama, kde způsob, jak a kdy proběhl, je jenom možností a samotný fakt, že proběhl, se časem stane jen otázkou pravděpodobnosti.
Můj život se už dvanáct let existenčně rozděluje mezi dvě země: Českou republiku a Španělsko. V obou těchto zemích jsem svázána jinými osobními pouty a žiji odlišné role svého života. Roku 2006 jsem se provdala za Gonzala, Madriďana. V současné době vychováváme v České republice našeho dvouročního syna, ale předtím jsme skoro celý rok strávili ve Španělsku. Můj odchod pro mne znamenal emigraci hned dvojí. Emigraci ve svém původním slova smyslu vystěhování se z jedné země do druhé, ale i mentální emigraci svobodné mladé ženy žijící v podnájmu v Praze do vakua bytu „ženy v domácnosti“, což se pochopitelně odrazilo v mojí práci, která vždy byla inspirována nejvíce prostředím, ve kterém žiji.
Pro netradiční povolání mého manžela jsme po Simonově narození opustili Španělsko a definitivně se usadili v České republice. Už dva roky žijeme v Uničově. Do mého života vstoupil zatím nejdůležitější člověk, můj syn. Celý ho rozkrájel a přebudoval. Ze ženy v domácnosti se stala žena na „mateřské dovolené“. Mateřství je pro mne zatím nejsilnějším a nejkrásnějším obdobím mého života. Přesto s sebou přineslo i větší nátisk na domácnost a její stereotyp, umocněný životem na maloměstě.
Proto se od roku 2006 mým daleko skromnějším tématem stala žena analyzující svou čerstvou trojroli milenky, manželky a matky a dokumentující svůj život jakési dobrovolné oběti domácího vykořisťování detaily z prostředí domácnosti, za kterými je cítit jemné násilí a tíha lásky i strach ze společné budoucnosti. Vše se však odehrává naprosto dobrovolně, studuji své postavení bez jakékoli příměsi nátlakového feminismu.“

Kateřina Adamová